Archiv pro měsíc: Duben 2015

Zase jednou den jako vymalovaný

Můj život není jen o stěžování si a vytahování negativního. Ale nějak mi to jde jednodušeji, než být neustále pozitivně naladěna a usmívat se na ostatní a raději budu říkat, co si myslím, než se přetvařovat a dělat že je všechno oukej a jak moc jsem v pohodě. Vždyť přece nejsem. Ale teď jo! 🙂

Dnes jsem zažila den s velkým D. A musím sem o tom napsat. Po dlouhé době zase něco velmi pozitivního. Začalo to hned ráno, když jsem vstala. Volala mi kamarádka, že mě vyzvedne a vyrazíme ven. Chtěla jsem sice odpočívat do práce, ale nakonec jsem souhlasila a začala se těšit. Vyrazily jsme nejdříve do parku, kde jsme se pokochly pohledy na během se zmítající těla ranních sportovců a dohodly, se procházka nám postačí.

images

Za chvíli jsem zjistila, že nemám telefon. Hledala jsem všude, začala jsem pomalu, ale jistě propadat panice a kde se vzala tu se vzala, před námi babička s taškou v ruce a jestli prý jsme něco neztratily. Pod nos mi strkala můj ztracený telefon. To bylo jako z pohádky. Moc jsem jí děkovala a ona se jen usmívala. Než bych si našetřila na nový, by mě šlehlo. Fakt jsem měla radost, že takoví lidé na světě jsou. Evidentně jsme si udělaly radost obě.

Pak jsme se rozhodly, že si dáme menší oběd. Bylo už dlouho a měly jsme šílený hlad. Zašly, teda MHD zajely k blízkosti centra do jedné nenápadné hospůdky. Připravují tam výborné povidlové taštičky. Ve dveřích jsme se srazily s kamarádem, kterého jsme neviděly už asi 2 roky. Víte jak to dopadlo? Pozval nás na taštičky na vínečko a moc dobře jsme se pobavili.

povidlové taštičky

No a do třetice mi zavolala babička a pozvala mě zítra na oběd. Jupíííí. Budou bramborový knedlíky. No, nemám já to nakonec fakt štěstí? 🙂