Observatoř

O blogování

Drahé čtenářky a čtenáři,

je to legrace. Už si tu bloguji pár měsíců, ale teprve teď přemýšlím nad tím, proč vlastně. Blogování je dnes trendem. Spisovatelé, pisálkové a milci skládání písmenek vedle sebe se vyrojili v takové míře, že si učitelé a učitelky českého jazyka musí výskat. Nebo se divit, odkud se tahle láska k psaní bere, když ve třídě musí žáky nutit.

Už mám dlouho po povinné školní docházce a nejsem si jistá, jak dnes výuka probíhá. Projíždění internetu mi ale ukázalo, kolik mladých lidí dnes zveřejňuje své světonázory, oblíbená jídla, knihy a módu. Občas je to úsměvné, občas zamýšlení hodné, občas duchaprázdné. Ale všichni píšou.

Nebo alespoň fotí. Ve světě, kde proběhlo nemálo kauz zneužití autorských práv, je legrace, kolik z nás se rádo vyvěšuje na Internet!

1812290

Blogger hledající inspiraci nebo vlastním očím nevěřící čtenář?

Je blogování dobrá nebo špatná věc?
Odpověď je ANO.

Nu, ano. Na to se zkrátka nedá odpovědět. Blogovat může znamenat pro bloggera si tohle:

  • vypsat se z vlastních chmur,
  • potvrdit svou existenci v realitě reálné i virtuální,
  • naučit se něco o sobě,
  • nutit se k sebevzdělávání a zájmu o dění okolo sebe (je přeci mít o čem psát!),
  • stát se amatérským sociologem a nemít strach předložit svůj světonázor neznámému publiku,
  • pokusit se vydělávat online,
  • dělat si reklamu,
  • žít naplno (je přeci mít o čem psát!),
  • a co dál?

Řekni mi, internetový tuláku a tulačko, proč bloguješ či nebloguješ?

Zvířata v nás

Animal Kingdom

Strašně často mi lidi připomínaj nějaký zvíře. Nejde ale  jenom o obličej nebo postavu, vždycky do toho i zapadá nějakym způsobem povaha. Tak třeba v práci máme teď na oddělení tal něco přes padesát lidí. Z toho zvířecí lidi jsou následující. Máme tu skvělou holku, je děsně milá, krásná a má schopnost rozeznat, co je důležitý, takže nás neštve s prokotinama. Je to jasnej lemur. Připomíná mi konkrétně dost krále Jelimána z Madagaskaru. V tom nejlepším smyslu: „Všem holkám z celýho světa. Váš král Jelimán to říká na rovinu: Miluju všechny holky, který se pořádně hejbaj. Když už se někdo hejbe, tak ať je svižný a sladký jako já. Jasan?“ 

Pak tu máme třeba chlápka, co vypadá jak rejsek. Je takovej přizrzlej, když mluví, tak tak nějak huhňo-píská a dokonce má takový tiky s vočima.. nic mu neunikne a celkem slídí. Pak tu pracuje hroch. Takovej docela velkej chlap okolo padesátky, dlouhý krepatý vlasy barvy tmavší slámy stažený dozadu do culíku, košile naplněná pivním pupíkem, ťapká tak, že se houpe ze strany na stranu, a když promluví, je to jako když se rozezní baryton.

Pak tu máme mývala severního. Oči jakoby schovaný za hustým tmavým obočím a hranatejma kovovejma brýlema, ale vykukujou pořád bystře. Účes ala Beatles, tmavý dělší vlasy hozený na patku a chůze jakoby rukama napřed. Nejdřív tak nějak vlajou beyvládně ruce a pak následuje zbytek těla.