společnost

Proč dělat dobré skutky

Jednou jsem při své pravidelné víkendové procházce přemýšlela, jestli dělám dobré skutky. Ano dělám, ale nevím, jestli dostatečně. Asi ne, když o tom pochybuji:-)

A to bych nebyla já, abych se do něčeho nezakousla pořádně.

J6088729-dobry-skuteká vím, já vím. Dobré skutky bychom měli dělat automaticky, sensitivně, každý den, bez ohledu na počasí. Jenže ne vždycky to prostě jde. Takže co jsem (ne)udělala. Šla jsem a koupila si krásný bloček a nové pero. Do bločku jsem se rozhodla si zapisovat ty dobré skutky. Jak už jsem psala, mělo by to být automaticky, ale proč si to nepřipomínat a trochu si nepomoct, že? Třeba si ten blok otevřu za pár let a budu s úsměvem na rtech vzpomínat, jak jsem pomohla nějaké paní s těžkou taškou.

Kolikrát totiž jdu po ulici, nebo nakupuju, a kolem sebe vidím lidi, kteří očividně potřebují pomoct, ale kolemjdoucí je přehlížejí, přecházejí,… Třeba právě paní s těžkou taškou, slepec přecházející přes silnici, pán, kterému chybí dvě koruny u pokladny…

Jsou to maličkosti, ale maličkosti tvoří celek, jak jistě víme. A jak jinak udělat tenhle svět krásnější, než tak, že na sebe budeme milí a budeme si pomáhat? Takže až příště půjdete a uvidíte, že můžete někde přiložit ruku k dílu, udělejte to. Uděláte tím radost nejen sobě, ale i dotyčnému.

 

O blogování

Drahé čtenářky a čtenáři,

je to legrace. Už si tu bloguji pár měsíců, ale teprve teď přemýšlím nad tím, proč vlastně. Blogování je dnes trendem. Spisovatelé, pisálkové a milci skládání písmenek vedle sebe se vyrojili v takové míře, že si učitelé a učitelky českého jazyka musí výskat. Nebo se divit, odkud se tahle láska k psaní bere, když ve třídě musí žáky nutit.

Už mám dlouho po povinné školní docházce a nejsem si jistá, jak dnes výuka probíhá. Projíždění internetu mi ale ukázalo, kolik mladých lidí dnes zveřejňuje své světonázory, oblíbená jídla, knihy a módu. Občas je to úsměvné, občas zamýšlení hodné, občas duchaprázdné. Ale všichni píšou.

Nebo alespoň fotí. Ve světě, kde proběhlo nemálo kauz zneužití autorských práv, je legrace, kolik z nás se rádo vyvěšuje na Internet!

1812290

Blogger hledající inspiraci nebo vlastním očím nevěřící čtenář?

Je blogování dobrá nebo špatná věc?
Odpověď je ANO.

Nu, ano. Na to se zkrátka nedá odpovědět. Blogovat může znamenat pro bloggera si tohle:

  • vypsat se z vlastních chmur,
  • potvrdit svou existenci v realitě reálné i virtuální,
  • naučit se něco o sobě,
  • nutit se k sebevzdělávání a zájmu o dění okolo sebe (je přeci mít o čem psát!),
  • stát se amatérským sociologem a nemít strach předložit svůj světonázor neznámému publiku,
  • pokusit se vydělávat online,
  • dělat si reklamu,
  • žít naplno (je přeci mít o čem psát!),
  • a co dál?

Řekni mi, internetový tuláku a tulačko, proč bloguješ či nebloguješ?

Umění pozdravit

Dobrý den, dobré ráno, dobrý večer, jak se máte?

Je to jen pár slov, ale dělá nám to dobře. Pozdravit a být pozdraveni, dostat tohle drobné přání dobrého zdraví. Buď zdráv! Nu, to už se dnes příliš neslyší, ale jde stále o totéž. Vidím Tě, akceptuji tvou existenci, těší mě Tě vidět, mluvit s tebou a zdravím Tě. Přeji Ti jen dobré. O tom to je. Umět pozdravit. Je to to nejjednodušší potěšení, které můžeme druhému dopřát.

Zdvořilá nevšímavost

Ano, v sociologii mluvíme o zdvořilé nevšímavosti. Je to logické. Na jednom místě nás žije tolik, že chtít pozdravit každého kolemjdoucího vás automaticky zařadí mezi chorobomyslné. Ale ignorovat jako pravidlo je nebezpečné!

Chuť pozdravit

Těší mě taková hra. Rozhodnu se ráno nasadit na tvář úsměv a držet ho tam po celý den. Malý úsměv. Úsměv vyjadřující pohodu a spokojenost. A ten úsměv rozdávám lidem, cizím lidem, kolemjdoucím. A někdy je nakazím a oni pak ten úsměv pošlou dál. Úsměv je ten nejzákladnější pozdrav, plný čiré lidskosti. Jsem tu a ty také!

A někdy ústa zformulují slova a druhý odvětí. Čirá výměna dobré energie. Těší mě to! Nemít strach z druhých je základ.

Objetí

Možná jste slyšeli o téhle iniciativě. Lidé, kteří se procházejí po ulicích velkoměst a objímají neznámé. To už je pro mne velké sousto. Ale už fakt, že takové iniciativy existují, prokazuje, že je nám třeba lidské blízkosti i v naprosté anonymitě velkoměst.

Nabídka

Usmívejme se na sebe. A pozdravme energeticky a z plného srdce každého, s kým přijdeme do kontaktu. Každý den tak můžeme udělat něco dobrého pro sebe i pro svět!

A vy, co si myslíte? Jsem kompletně mimo mísu? Už jste se někdy „nakazili“ úsměvem někoho cizího na ulici vašeho města?