život

Jak televize jela

Jo, je to tak. Dřív jsem nechápala ty lidi, kteří doma nemají televizi. Co proboha celé dny dělají? Jak se zabaví? Opravdu jsem tomu nerozuměla. Chudáci se ubírají o takový životní dar…

To zní ale co? Teď zpětně je mi spíš líto sama sebe, jak hloupá jsem byla. Ale k takovému poznání si musí každý člověk dojít sám. A napadalo mě, že ani neví, o jaké zážitky přicházejí, když se nemůžou dívat na pořady, jako je Prostřeno a sledovat večerní seriály a pohádky a všechno to ostatní, co bavilo mě.

Teď už to vím, proč o nic nepřicházeli. Oni si nenechali mluvit televizi do života. Neměli zájem sledovat životy jiných, a aby se jim vluzovaly do bytu. Zbytečně a k ničemu. Sledujete třeba zprávy? K čemu to je? Valí se na vás tuny marastu a negativních energií. Potřebujete to? Teda měla bych se hlavně zeptat, jestli si to uvědomujete.

Uvědomujete si to?

Já jo a jsem moc ráda. Dneska už existují DVD, která se dají všude sehnat, a na nich filmy, které si v televizi rozhodně můžu nechat ujít. Občas také kouknu na web a hodně zajímavých pořadů se dá zpětně přehrávat z archivu. Nebo jsou k mání na Youtube. Počítač nebo tablet má dnes snad každý a proto televize jela. Zatím je teda jen odpojena, pečlivě zabalena a složena v chodbičce čekající na svou další cestu. Ale můžu říct, že jede – je na cestě ode mě. Děkuji ti má milá televize.

broken tv

Vedro jako v Africe

Taky snášíte vedra posledních dní špatně jako já? Ty přechody teplot z 18 na 28 stupňů tak nějak nezvládám. V práci to jde, tam máme klimošku a teplotní rozdíl skoro nepocítíme, ale i tak jsem dnes byla nějak k nepoužití. Jen jsem to nesměla nechat na sobě moc zdát, neboť se šéfem za zády by to nebylo dobré.

Zato ta cesta MHD domů, to byl masakr, plný autobus zpocených a funících lidí, vedro k nedýchání. Doma to nebylo o moc lepší. Ne, že bych tam měla zástupy, ale ten vzduch a vyvětrat se nedá, protože by okny vlezlo ještě větší teplo. Takže mi zbývalo jedno…

IMG_6802

Udělala jsem si super letní okurkovou limču a natáhla se. Hodila jsem do ní kostky ledu a bylo to fajn. Teď jak píšu tenhle příspěvek, tak dostávám chuť na pivo, ale nemám… brek. To však napravíme. Zítra je už pátek…huráááá. A tak si vyrazíme na jedno. A vlastně se mi to vedro docela líbí. Protože se sejdeme a bude veselo! 🙂

Jak se v létě ochlazujete vy a čím? A jaké pivo vám šmakuje nejvíc?

Zase jednou den jako vymalovaný

Můj život není jen o stěžování si a vytahování negativního. Ale nějak mi to jde jednodušeji, než být neustále pozitivně naladěna a usmívat se na ostatní a raději budu říkat, co si myslím, než se přetvařovat a dělat že je všechno oukej a jak moc jsem v pohodě. Vždyť přece nejsem. Ale teď jo! 🙂

Dnes jsem zažila den s velkým D. A musím sem o tom napsat. Po dlouhé době zase něco velmi pozitivního. Začalo to hned ráno, když jsem vstala. Volala mi kamarádka, že mě vyzvedne a vyrazíme ven. Chtěla jsem sice odpočívat do práce, ale nakonec jsem souhlasila a začala se těšit. Vyrazily jsme nejdříve do parku, kde jsme se pokochly pohledy na během se zmítající těla ranních sportovců a dohodly, se procházka nám postačí.

images

Za chvíli jsem zjistila, že nemám telefon. Hledala jsem všude, začala jsem pomalu, ale jistě propadat panice a kde se vzala tu se vzala, před námi babička s taškou v ruce a jestli prý jsme něco neztratily. Pod nos mi strkala můj ztracený telefon. To bylo jako z pohádky. Moc jsem jí děkovala a ona se jen usmívala. Než bych si našetřila na nový, by mě šlehlo. Fakt jsem měla radost, že takoví lidé na světě jsou. Evidentně jsme si udělaly radost obě.

Pak jsme se rozhodly, že si dáme menší oběd. Bylo už dlouho a měly jsme šílený hlad. Zašly, teda MHD zajely k blízkosti centra do jedné nenápadné hospůdky. Připravují tam výborné povidlové taštičky. Ve dveřích jsme se srazily s kamarádem, kterého jsme neviděly už asi 2 roky. Víte jak to dopadlo? Pozval nás na taštičky na vínečko a moc dobře jsme se pobavili.

povidlové taštičky

No a do třetice mi zavolala babička a pozvala mě zítra na oběd. Jupíííí. Budou bramborový knedlíky. No, nemám já to nakonec fakt štěstí? 🙂

Berte život pozitivně

Taky jste otrávení tím co se všude okolo děje, jak se k sobě lidé chovají, že jste si ráno rozbili zamilovaný hrneček, nejel výtah a museli jste do šestého patra šlapat pěšky? Nebo že už zase prší?

Vykašlete se na to. Berte život s úsměvem. Co z toho budete mít, když se budete mračit? Vy nic a navíc to všechno předáte svému okolí a ono vám to zase vrátí zpátky. A to si pište, budete na tom ještě hůř.

Pokud vás štve, že jsou na sebe lidé zlí, buďte vy na ně hodní. Neoplácejte oko za oko, zub za zub. Někde se přece začít musí.

Nezoufejte nad rozbitým hrnečkem, určitě už na vás někde čeká nový a snad i hezčí.  A rádi ho bude stejně.

I takový výšlap po schodech není na škodu. Uděláte něco pro své zdraví – rozpumpujete krevní oběh a protáhnete si svaly.

A že prší? Když máte půjčku od Ferratum, žádný déšť vás přece nemůže rozhodit! I příroda potřebuje napít a odmění se zelenými loukami a kobercem voňavým květin.

Pozitivně se na vše dívat je nejlepší co pro svůj život a zdraví můžete udělat.

Naučte se radovat z každé zdánlivě negativní situace, nebo se na ni alespoň snažte dívat i té druhé pozitivnější strany. Stojí to za to!

cup of love