Znáte je taky? Lidé zahledění do sebe, postující na facebooku jednu svou úžasnější fotku za druhou. Jednou je to ve slunečnicovém poli, pak na dovolené na pláži, v autobuse, na terase, opalující se na zahradě, řídící svoje vytuněné fáro nebo výřez ze skupinky kamarádů.
Když přijdete k nim domů, z fotek na zdech a poličkách se na vás zase zubí. Jako by nestačilo mít je vedle sebe. Zajímavé je, že si ty fotky nedají „pokazit“ nikým jiným. Všude samotní culící se a kroutící se v roztomilých pózách. V bytě žijí sami a sami se sebou celý den se zálibou kochají. Přijdete tam jednou dvakrát a potřetí už vás k nim nikdo nedostane. A musíte hledat výmluvy, protože mu či jí nechcete ublížit a na rovinu jim vpálit, že se u nich necítíte dobře.
Ale třeba byste jim tím pomohli si něco důležitého uvědomit. Třeba by se na vás rozzlobili, nic nepochopili a vyškrtli vás za trest svého seznamu přátel. Co si o takových kamarádech myslet? Možná ani za to přemýšlení nestojí. Je mi takových lidí moc líto a zároveň mi přijdou i směšní, nepochopitelní a ubozí ve své povrchnosti, kterou oni sami nevidí.
K otevření očí ale potřebují životní lekce, buď prokouknou, nebo zůstanou slepí se svými úžasnými posty a fotkami.
miklaskapeta 