osobní prostor

Vysavači energií

Nevim, jestli to znáte, ale já mám kolem sebe několik lidí, kteří mě serou. Nemusí vůbec nic dělat, ani mluvit, ale už jen jejich pouhá existence ve mně vyvolává pocity, kdy bych nejraději vraždila, případně sypala jedy na krysy všude kolem sebe.

Mám jednu takovou známou, budeme jí říkat třeba Dalimila. Dalimila je stejně stará jako já, ale chytrá je tak 35636583656x víc. Aspoň si to teda myslí. Má potřebu mi neustále dávat rady do života. Přitom jsme velmi očividně každá úplně jiná. Vona Dalimila si totiž vezme klidně sukni a k tomu tenisky. No, to já bych si nevzala. Měla jsem období zdravý výživy (trvalo asi dva dny) a tak jsem se jí celá žhavá chlubila, že jsem místo chleba s vysočinou snídala ovesný vločky s ovocem a zelenej čaj. No a Dalimila mi hned udělala přednášku, že vločky musim namočit a pak převařit, aby se cosi zničilo v těch vločkách. To jen pro příklad.

energy

No a pak je tady známá číslo dvě. Budu jí říkat třeba Svatoslava. Svatoslavě je třicet, bydlí u rodičů, je tlustá a pořád se fotí v plavkách. Obličejíček má pěknej, to zas jí nechci křivdit. No a miluje snědý chlapy. Jakože araby a tak. Z toho bych blila. Jakože je hledá cíleně. A pořád mi o tom píše.

No a já jsem taková dobrá duše, řekla bych, že nemám sílu s těma holkama přerušit kontakt. A tak poslouchám to, co nechci, pořád dokola. A vysává to ze mě energii. Jakože fakt. Nějaký tipy bych potřebovala. Nebo rum.

Reklamy

Sociální inteligence jako bonus!

Emocni kvocient

Když jsem byla menší, mít rozvedený rodiče mě vždycky štvalo. Když se něco dělo o víkendu a vy jste zrovna byli u rodiče s kterým zrovna nebydlíte, bylo blbý se jen tak sbalit a na den se vypařit někam s kamarádama.

Vždycky jsem si řikala, jak to maj ty ostatní mnohem jednodušší. Rodiče je viděli pořád a spíš uvítali, když se svejch pubertálních spratků zbavili. Já jsem většinu času měla pocit, že jsem naprosto nejhorší dcera, když se dopouštim takovejch neomaleností.

Každopádně, když jsem vyrostla a stala se samostatnou jednotkou, tak se tohle uspořádání ukázalo mít několik výhod. Například, když už soužití s jedním rodičem nabíralo nesnesitelných rozměrů (v pubertě se mi to stávalo nevysvětlitelně často), tak jsem se odstěhovala na pár týdnů na druhou stranu a všichni měli klid.

Člověk se naučil spoustu dovedností a triků potřebných pro snadnou adaptaci a orientaci v nových situacích. Moje schopnost zručně se pohybovat v novém prostředí se vybrousila na největší stupeň frajeřiny. Sociální inteligence do každé domácnosti!